Před patnácti či dvaceti lety bývala rezervní kola prakticky nedílnou součástí většiny automobilů. S rozvojem lepicích sad a vylepšených technologií v pneumatikách je dnes spíše vídáme jako příplatkovou výbavu a u některých modelů ani v této podobě nejsou k dispozici. Hlavní důvod ze strany automobilek je zřetelný: snižování finančních nákladů. To je samozřejmě zásadní faktor, měli bychom jej však vnímat v širším kontextu a popsat si i to, jaké reálné dopady má ústup rezervních kol na samotné řidiče. V závěru možná zjistíme, že tento trend z velké části dává smysl.

Rezervní pneumatiky jsou skutečně na ústupu. Pokud o ně stojíme, většinou se musíme podívat až do posledních záložek konfigurátoru nového vozidla, kde je často nacházíme mezi příplatkovou výbavou, jako je tažné zařízení, kotec pro psa nebo střešní nástavba. Druhou možností je pořízení prémiových či expedičních vozů typu Mercedes-Benz třídy G, Land Rover Defender nebo Toyota Land Cruiser. Nutno podotknout, že u prvních dvou jmenovaných jde ve velké části o estetický prvek na zadní části karoserie, který se jen zřídka reálně využívá.

A právě zde je z velké části zakopaný pes. Položme si otázku, zda je rezervní kolo skutečně nutné. Jak často se vydáváme na místa, kde by nám nestačila lepicí sada nebo kde nemá pokrytí asistenční služba? Přesně tímto směrem uvažují i výrobci automobilů. Podíl řidičů, kteří pravidelně či nepravidelně cestují takzvaně mimo civilizaci, je marginální. Proč tedy navyšovat nezanedbatelnou ekonomickou zátěž napříč všemi modelovými řadami, když si většina vystačí s tmelicí sadou a kompresorem v hodnotě několika stovek korun?

Uvažování automobilek

Ekonomické důvody jsme již popsali výše. Překvapivě u nich však úvahy automobilek nekončí. Faktorů je více a jedním z nezanedbatelných je jednoznačně emisní stopa. Každý kilogram hmotnosti se při měření CO₂ projeví a zejména na evropském trhu je na tuto oblast kladen velký důraz. Kromě hmotnosti ovlivňuje ekologičnost vozu také aerodynamika. I zde existuje souvislost s rezervními koly – ta často vyžadují dedikovaný úložný prostor na dně kufru nebo přímo na podvozku. Prostor pro rezervu měl v řadě případů významný vliv na aerodynamiku spodní části vozidla, což logicky vedlo ke zvýšené spotřebě paliva.

Dalším velmi zásadním důvodem je kapacita úložného prostoru. Běžný motorista se při výběru vozidla zaměří spíše na velikost kufru než na přítomnost rezervního kola. Zvětšení zavazadelníku navíc umožňuje například umístění baterií u hybridních či elektrických vozů. I zde se vracíme k pohledu řadového řidiče: když už se kapacita kufru musí nutně omezit, dá přednost rezervnímu kolu, nebo baterii, která pomáhá snižovat spotřebu?

Výhody pro řidiče

Dotkli jsme se výhod v podobě nižší spotřeby i větší kapacity zavazadelníku a naznačili jsme také roli asistenčních služeb. Ty dnes bývají zpravidla součástí běžných balíčků pojištění vozidel a najdeme je i mezi příplatkovými službami cestovního pojištění při cestách do zahraničí. Obecně lze říci, že na běžných evropských komunikacích je potřeba rezervního kola minimální.

Tím se dostáváme k samotným defektům a následným opravám. V nedávném článku jsme psali o tom, že neodborná výměna kola se může negativně projevit na ovladatelnosti, bezpečnosti i spotřebě automobilu. To samozřejmě platí i pro montáž rezervního kola. Svěřit se do rukou odborníků rozhodně není žádná potupa. A snad ani není nutné připomínat komfort, kdy nemusíme v dešti, horku či mrazu pracně manipulovat s nářadím a samotným kolem.

Úskalí existují i zde

Zatím vyznívá vše poměrně pozitivně, nechceme však malovat situaci narůžovo. Ústup rezervních kol s sebou přináší i úskalí, která nelze opomenout. Většina z nich se týká často skloňovaných lepicích, respektive tmelicích sad. V první řadě jde o jejich neuniverzálnost. Proraženou bočnici pneumatiky nezachrání ani ten nejdražší tmel a v takovém případě nezbývá nic jiného než čekat na odtah.

Ani v situaci, kdy nedojde k fatálnímu poškození pneumatiky, není tmel samospásným řešením. Řidiče omezuje jak v dojezdu, tak v maximální povolené rychlosti. Je tedy nutné dbát zvýšené opatrnosti při cestě do nejbližšího pneuservisu. Zároveň jsou některé tmely výrazně agresivní a při neobezřetném použití mohou nenávratně poškodit technologie vozidla, například senzory pro kontrolu tlaku v pneumatikách.

Legislativní okénko: Jak být připraven na STK i silniční kontrolu?

V Česku jsou pravidla relativně benevolentní. Stručně řečeno: Absenci rezervního kola i lepicí sady nahradí sjednaná asistenční služba, která bude pokrývat veškerý servis s pneumatikami. V této situaci projde vůz v pořádku na STK i při běžné silniční kontrole. Důležité je doložení asistenční služby, například v podobě pojistné smlouvy. Dokonce se dá obejít i bez asistenční služby v případě, kdy řidič disponuje tzv. Run–flat pneumatikami, které umožňují nouzové dojetí do servisu i po defektu.

Co se týče zahraničních cest, platí v Evropě tzv. Vídeňská úmluva, podle níž by měla být dostačující povinná výbava v země registrace vozidla. V praxi se ale na tento dokument nelze příliš odvolávat u bezpečnostních složek v zahraničí. Je dobré se proto informovat o pravidlech výbavy vozidel v konkrétní zemi. A to se pochopitelně netýká jen pneumatik.

Trend, který už zřejmě nezastavíme

Je tedy na místě panikařit a volat po povinném návratu rezervních kol do všech automobilů? Rozhodně ne. Tento vývoj je třeba vnímat jako nevyhnutelný trend a uvědomit si, že přestože automobilky jednají primárně z ekonomických důvodů, i řidiči zde nacházejí řadu nesporných benefitů – od nižších provozních nákladů až po vyšší komfort.

Zároveň je však správné mít na paměti i úskalí, která jsou spojena především s opravnými sadami, a v případě potíží se bez váhání obrátit na asistenční službu.

Na závěr lze dodat snad to největší pozitivum: dobrodruhům, pracovníkům v extrémních podmínkách i lidem žijícím ve špatně dostupných lokalitách možnost volby rezervního kola nadále zůstává. A to je dobře.